Chyba
29. 11. 2012
Červená bílá,
kouká na mě víla,
se zájmem se dívá
krásná, malá, divá.
Ach ty ručky jemné,
kdekdo si rád lehne.
" Omlouvám se se vší ctností,
ovládaná jsem zákeřností!"
Šaty lehké háže na zem
a člověk se pak stává rázem
jenom hračkou do vany,
odchází nám zábrany.
Ale světe potom div se,
co to ona nosí v kapse.
Oblečení kope do kouta,
přišla řada na pouta.
K posteli jsem přikotven,
chce to tam a poté ven.
V tom pak cítím drobné křeče,
to já ne, to ona teče.
Takhle končí veselí,
víla se v ďábla převtělí.
Cítím bolest štiplavou
a myšlenky na štěstí odplavou.
Bože můj to strašně bolí,
zvyknul bych si na cokoli,
ale než se mi to zdaří,
objeví se mi smrt na tváři.
Nožem jezdí po těle
a tváří se tak nesměle.
Nyní sůl mi štědře dává,
vrhá mi je na záda a to se stává!
Kolem krku provazy váže
a pod oči tygří mast maže,
moje slzy další chce vidět
a nehodlá se za to stydět.
Křik je časem raritou,
krev se stavá rozlitou.
Z mělkých drobných zranění
se ve smrtelná se přemění.
Je mi mdlo a nic necítím,
bojím se a konec nevidím.
Ona je blazen brutální, šílený
na záda pokládá žhavé kameny.
Ovládají mě svíjivé pohyby,
teď tělu už nic nechybí.
Ostrý nůž mi vjíždí do svalu,
projíždí mezi žebry a pomalu.
Odletěly všechny obavy a pochyby,
nežil jsem život svůj bez chyby,
ale nic už nezmění,
že tahle byla poslední.