Nevinnost vraha
4. 3. 2013
Vzpomínka na víru,
v jakém jsme vesmíru
a kde je žebráka hrob?
Na dně řeky Ob.
Kde je ta růže a květy zla,
tklivá slova, co v mysli uvízla.
Kam zmizely kyselé kapky,
vpily se do neznámé mapky.
Krůpěje krve známkou zmaru
provázející bolest zahryznutí se do oparu.
Smutek tyčící se do výšek mraků
přebarven úsměvem ze sprejů, laků.
V rozdílných světech, v bílé tmě
žije pro smrt aktivně.
Obětavě se chrání nevinnost vraha,
jenž po sladkém ovoci vroucně sahá.
Kdo mu dal tu možnost zabít?
Nebyl to skřet, ent ani hobit.
To člověk je schopen jen tak život vzít
a všechno krásně vybarvit.
