Propast
20. 2. 2013
V ložnici postav obrysy
předčítám si dopisy
pro cizí oči přichází slepota
toť zničující ochota
Pak v dáli jen měsíční svit
bude se dívat, jak budem tlít
odplata za všechny naše hříchy
umíráme spolu smíchy
Dejme si do těla trochu kávy
prožijem si své dobré mravy
jenž naším hlavám vévodí
a stud s noblesou zahodí
Co to kolem čichám, čtím?
nevím,
počítám s tím nejhorším
schovává se to mezi řádky
houpe mě to na kusu látky
Bojím se a odtažitost se dá čekat
po hlavě už nebudu nikam skákat
moje obavy jsi směle přehlédla
lásce jsi Lásko propadla