Adéla, co večeřela
15. 2. 2016
Vánek čechrá její kadeře,
sfoukl i svíčky na stole,
kde romantiku jímala večeře,
palačinky, šlehačku, jahody i homole.
Ticho šera ruší tlukot svalů,
rytíři peří chytlo plamenem,
silueta ladně klesá dolů,
v moment je želé kamenem.
Vlasů třpyt ze světel tmy
mi hladí skrz víčka zrak,
touhu pohyby připomínají mi,
jak když jede na páru vlak.
Ráda dělá, co by neměla
a duše vroucí lítá světem.
Drobounká a divoká Adéla,
o ní rve se anděl s čertem.
