Pro tu jedinou a moji...
Proč nemůžu spát??,
proč musím psát??,
chci o tobě sny,
neb být s tebou celé dny.
Zase tiše sedím,
přemýšlím a bdím,
nechci konec ne, že ne
udělám vše, to nenastane.
Mám na sebe vztek,
rázem bych utek,
ale žít s tím vědomím,
že opustil jsem svět údolím,
tím údolím dlouhým,
kdy se ti život celý promítne,
zemřít kvůli tobě nesmím,
můj dík tě nemine.
Přemýšlím nad polibkem tvým,
a nad nedostatkem svým,
chci se měnit víc a stále,
voják nesmí nic bez krále.
Krása, vášeň a pot;
trable, láska a plot.
Pohled nenávistný,
pohlazení zcestný.
To vše k tomu patří,
i ty neschody naše,
všechno je své bratří,
je to jako horká kaše.
Čas je lék,
stejně tak tvá ústa,
rád bych si i klek,
jsi jediná ze sta,
pro kterou udělám cokoli,
jen jednu věc nikoli,
prosím tě však o jedno,
netrap mě nevyjde to nastejno.
Každému chci povědět,
ale nemohou to vědět,
jak ty jsi prostě úžasná,
více než-li překrásná.
Čím déle spolu jsme,
tím více na tě závisí,
to co udělám či ne,
klidně neurazím levici.
Co do poslední strofy rvát,
jen mou věrnost ti mohu dát.
Pero mi teď píše samo,
tak miluji tě a dobré ráno... :-*
...
(Intelektuální anonymní člověk, 9. 12. 2010 21:24)