Loutky tklivosti
Všechna temnota plížící se silnicí
Jako mlha zakrývá obzor mesíci
V noční rej víl, co krve chtějí pít
Padl ten, jenž v utrpení nemohl žít
Ghúla kosti cvakají v zhnilých koubech
Noc si výbírá svůj díl, poslední nádech
Kostelní zvony si hrají píseň veselou
Která prochází skrz les a bažinu nemalou
Močál skrývá cosi
Smrt vystup!, ať jsi kdo jsi
Hladina se jemně čeří
Je připravena zničit bílé peří
Padlí vstali z drnů, z ozdob mokřadu
Ani ve snu by netušil jeho účast v obřadu
V plechové zbroji s díry obklopené rezí
Stovky let tu jsou a dosti jich ještě leží
Jemné tóny ozývaje se z hřbitova
To ti štásní mají hrob, kletba hotova
Zemřít jim sama smrt brání
Že neměli zlosyni slitování
Ulehni v pokoji, do hrobu vprostřed lesa
Šance záchrany i odplaty v bahně klesá
Zde nejsou pocity, tma a kletba je vzala
A s holými kostmi tisíce let prosíme, aby nám je zpátky dala
I ty jsi se stal naší součástí a hrob je ti dno
Stále umírat - zdá se ti snad - nesnadno
Jsme jen nemrtvé hračky paní osudu
Tma je nám světlem, nadějí ve skonání popudu
Máme stejný díl z každého utrpení a bolesti
Sílu to dodává v mlze plné zlých vlastností
Zde je zákon temnoty a stálé rovnosti
Zde se neoberem ani o kosti, jsme loutky tklivosti
