Osoba v kápi
4. 6. 2013
Osobu v černé kápi prostí lidé míjí
stala se stínem ulic města neznámých
tak jako vrah nezabíjí
ona pláče, kříčí, zpívá chanson
Dům za domem sune se zpět
jen smutek je znát v očích bezedných
bledá ručka drtí seschlý květ
na hrob světa sedá růdý prach
K čemu je ta krása kolem nás
nikdo nevidí spousty věcí nádherných
se sklopenou hlavou jde se snáz
chlad lidi už více nezmrazí
Osoba v černé kápi lecos schovává
a až ti slepí spatří poklad schoulených
poznají, že divat se kolem není otrava
tmavý šat stresu smění za barevný
Osoba už nebude v černé kápi
vděčnost bude se číst z očí nešťastných
kráska se v kleci z žalu neutápí
svět není lepší a lidé nejsou jiní
I na hřbitově či popravišti kytky kvetou
směj se, neřiď se podle chladu ostatních
vše popíšu jednou prostou větou:
I slepec vidí víc než člověk, co se neumí dívat!
