Co budu psát?
11. 2. 2016
I.
Budu psát o strachu,
chovaje jed v černém rohu.
Mříže nám buduje,
iluze noži být mohou.
Do snů hlodá bez ostychu,
trhá maso čerstvé, rudý šat.
Přizval zášt a umocnil svou pýchu,
těď si s lidmi budou hrát.
Padat hlavy musí panenkám,
z injekcí zpívá zoufalství.
Krade prostor vzpomínkám
a uvadají květenství.
II.
Budu psát o lásce,
pero však utichlo.
Tíhnu tím k otázce,
proč srdce mi neuschlo.
Je krutá i krásná,
jednou radostí se rozskočit,
pak je tu i zpráva jasná,
že vše se může otočit.
V závěji pleteném z bolestí
předkládá nám vatu cukrovou
a z nádherných čelistí
podává rudou růži šípkovou.
III.
Budu psát o lidech,
čeho všeho jsou schopni,
až vytratil se svěží dech,
tak strunu řádně napni.
Takové skvosty i tolik zmaru,
už jen z toho, co jedny oči vidí,
když se potkají blbci v baru,
pobijí se a navzájem nenávidí.
Náboženství lidi spojuje,
ovšem tříští celý svět,
kam tahle kocábka dopluje,
kdy přijde náhlý střet.
Od kola po lesy atomových hřibů
přes pyramidy k Atomiu
a ty odlišnej, drž radši hubu,
neb tě rozthají v sympoziu.
Ruku v ruce s druhým stát,
hledě jen tak do dálky,
člověk moudrý koukej vstát,
odpoutej se od války.
Vražda, hlad, nemoc, špína,
peníze, lhostejnost, drogy, zmar,
zloději, korupce, falešná vina
zmizte vy nešvaři, než budu stár.
IV.
Budu psát o Bohu,
ačkoliv jsem ho nikdy neviděl.
Věřit v něj nemohu,
bojím se pravidel.
Prý světlem naděje
v nekonečných tmách tě ochrání,
nic se však neděje,
tak hřešit mi nic nebrání.
Desatero přikázání
davy ovcí ovládá.
Fanatismus míru brání.
Království nebeské - návnada.
V.
Bojím se o nás,
bojím se o širý svět,
bojím se o jazyk
a tklivých vět.
Miluji šarm lidskosti,
miluji čistou vodu,
miluji planetu
i na radost ódu.
Lidé dívejte se za zády,
lidé ctěte lásku, mír.
Lidé mysl otvírejte,
zlost je jako vodní vír.
Bože, za co mne zas tvá ruka trestá,
že odmítl jsem tvou víru či obrodu,
že nejsem věřící, ale ateista,
že, než tebe, mám radši přírodu.