Mezi dnem a nocí
15. 2. 2016
Lehkost podzimního rána
dřímá lesk východu slunce.
Otevírá se do dalšího dne brána,
na víčka sedá rosy unce.
Šedivý opar skrývá vlny trav,
všetečné paprsky na kusy cupují noc,
z pár výtržníků je rázem dav
a pejskaři jim jdou na pomoc.
Všechny stíny ženou do sklepí,
tam do večera budou spát.
Sudí světla na den moc uchopí,
zlatavé vlajky musí vlát.
Každá síla stojí zodpovědnost.
Vše, co vidím, stíny opět pohltí,
nejprve hodí chrupavku a pak i celou kost
nakonec sova houkne a netopýři přiletí.