Nová Chudeřínská
15. 2. 2016
Se sklopenými větvemi si vánek hraje,
dívají se vstříc hlubinám,
jejich odraz míří v kraje,
vlnky z něj dělají hlavolam.
Hladinu čeří kachní pera,
v mozaice komponují kruhy ryb.
Stejně jako teď, tak i včera,
doufají v zítřek, že bude líp.
Trávy trs, síť či dutý strom,
z rákosí zní ódy žab.
Kdejaký tvor si hledá dóm
a vrubozubý si na dno hráb.
Lomem býval tento ráj,
však nyní se všechno směje,
jedinečné světy se tu ukrývaj,
touha žít je stále hřeje.