Šálkovaná
15. 2. 2016
Jsi tak tmavý
a v tvé hořké chuti se skrývá taj.
Stále mě baví
kouzla hladiny, černý čaj.
Rozlévá se v ústech
a pod víčka vhání slunce severních svahů.
Čerty na zdech
vyžene slovem klidu, či bandou vrahů.
Černá hlubina myšlení
osvětlí ti všednost šerých dnů.
Nakonec nic se nezmění,
pomyslnost do prostoru pnu.
Úžasně lehký doušek,
jazyk radosti skáče ke stropu.
Kapka vedle bystré mouše,
kalíšek nebrání se dalšímu úchopu.
A tak stále nahoru a dolů,
trochu po trošce upíjím.
Zopakujem si to spolu,
opásán je tajemstvím.
Horká voda rozepíná listy,
ta vůně dostává mě do kolen.
Věrností tvou jsem si jistý,
do dlaně ho ruko s citem vem.
Je tak tmavý,
na dně dřímá jinotaj.
Myšlenky mi v pozor staví,
je to zkrátka černý čaj..