Decentní odplata
22. 1. 2016
Tak jako podmět v kombinaci s přísudkem
schodu názorů v konverzaci milujem(e).
V očích hluboká modř a na rtech sladká růž,
však slova ostrá jsou jak na koberce nůž.
Chvíle příliž dlouhá, ale bohužel málo,
to se nám to venku v dešti smálo.
Vše je pryč a malebnosti kreslí nicota,
zvučná samota je mi kořením života.
Šiju si šat, šiju ze slz si kravatu.
Toužím jen po tobě, po krvavém dohmatu.
Drobné květy smutkem vadnou záhy
i přes dostatek vzácné vláhy.
Černá věta, hořká trpkost světa vlídná,
poslední naději vleče žádost slibná.
Najednou lehko se boří zažitá dogmata,
kulička ze slizu je rázem ostnatá.
Myslí se prohání z vůně vlasů liány,
nad pomstou dumám mezi piány.
Čas rychle běží, ale bohudík nechvátá,
decentní polibek je tichá odplata.