Non-stop
24. 1. 2016
Osamělost se ztrácí v kouři,
ze skleniček na stole jde strach,
to vítr za oknem volá bouři,
pod barem sedá hvězdný prach.
Příběhy z rohu komnaty plynou.
O pavoučí rodině a mouše na víně,
až poslední paprsky rolety svinou,
stejně pak nezmizí stíny na stěně.
Lidé se kolem vždy jen mihnou.
Zase ty skleničky, ženou mi vstříc hrůzu
hlava chytila myšlenku svižnou
a křivý hnát psal čerstvou můzu.
Zničené životy a mimořádné existence
ztrácejí a marní vzácný čas.
Co asi hledají v čiré sklence?
Spásu? Štěstí? Boží hlas?