Ve dne, v noci
25. 1. 2016
Slunce se zvedá z horizontu,
a já z lásky ti polibek dal.
Jsi nadherná a rozespalá,
tak jsme snili oba dál.
Je to nejkrásnějším probuzením,
když mi ráno pusu dáváš,
plamenné vlasy v culík vážeš,
přitom samým štěstím sáláš.
Miluji, jak se ke mně tulíš,
jak se směješ, když do smíchu mi není,
kdysi jsem lásce přestal věřit,
však s tebou se tohle všechno mění.
Tím nejlepším, jsem vždy chěl být,
prozatímní nezdar mi oparem.
Něco je ovšem zcela jisté,
že nejzvláštnějším jsem partnerem.
To pro tebe mi krev v těle proudí
a srdce bije jak na poplach,
to jen pro tebe ještě stále dýchám,
ale mysl v křečích svírá strach.
Jsi pro mě vzduch i vesmír nekonečný,
obyčejná, ale tak krásně divná.
Jsi originál, jak sněhu vločka,
ale hřeješ duše má nedozírná.
Nic než tebe jsem v životě nehledal,
jsi mi vším a hlavně chutí dále kráčet.
Sem tam se chybka vloudila,
ale nestavíme, chci se smát, ne brečet.
Trýzní mě myšlenka, že tě mohu ztratit,
to kolem tebe se můj svět točí.
Držím tě v objetí a umírám touhou,
když se ti dívám do hravých očí.
To nejcennější jsem ti dávno dal,
celé srdce, hlavu i kus osobnosti.
Miluji tě víc, než kdykoli jsem miloval,
zde není třeba šetřit upřímností.
Chci tě chytit za ruku, zalívat krokusy,
chci tě hýčkat, jak jen budu moci,
chci tě milovat, nosit a vysoušet kaktusy
chci být s tebou ve dne, v noci.