Věk naivních činů
25. 1. 2016
Bílá řeka plyne,
jímá popel hvězd,
pod hladinou se line
bílý šat.
S krajkou i závojem
proud je bude hnát,
kdo byl svazkem opojen
a kdo ne?
Sama čistota se tříští
v kupě lámaného kamene.
Kde voda skáče, z očí pryští
a tone dívka něžná.
Věřila, prý ji nepustí,
vrah, lhář, osoba jedna.