Prozíravost svitu
30. 7. 2012
Sluneční svit prozíravě kouká,
kde jakákoli krásná dívka se směje.
Vitr si v korunách stromů brouká
a na píšťaly z osik hraje.
Pomocí paprsku tu pravou hlédám,
chci vyléčit si tu nemoc samotu.
Až ji najdu, tak ji nedám,
zaplním v hlavě prázdnou komnatu.
To záření mi tě ukazuje,
srdce mě za tebou táhne,
nakonec to vše dále dokazuje,
spodní i horní ret po tobě prahne.
Při pohledu na tu krásu
se citím v osmém nebi,
příčemž ztrácím rozsah hlasu.
Ty snad nemáš zádné chyby.
O černé noci se mi zdáš,
když nespím, vidívám tě ve hvězdách.
Vše, co mam rád, tak ty máš.
Na víčka ti dám hvězdný prach.