Mystika lesního hemžení a stáze
Tam kde hory chrání bohatství lesů a luk, kde skály se blyští a zrcadlí se
v bystřinách proplétající svahy porostlé borůvčím a maliníky, jenž se plazí mezi padlými velikány i drobnými větvičkami.
Stojím na osamělém kameni s mechovým make-upem a hledím do korun
majestátů s pamětí stoletou a tisíci pohledy. Poslouchám lehounký pískot
ptáčat žadonící o kus žvance, jak krásný zvuk pro tak krutou realitu, a v dáli troubící jelení. Šum větru se rozeznívá společně s hučícími a údolí trýznícími potůčky zařezávajíce se hlouběji a hlouběji do, už tak hluboké ledovcové rýhy,
v níž si pstruzi hýčkají své skuliny schované pod přelivy ledových toků brousící a hladící zároveň vše, čehož se ony studenosti dotýkati.
I přestože bílá hustá mračna kryjí paprsčení sluneční, je příjemné teplo
prostupující skrze houstiny a ostnaté keře, také mravenci si libují ve směsi
ohřívaných feromonů a přestavují horu z klacíků a jehličí, které si vlastno-
kusadle donesli ze vzdáleného hloučku borovic. Ve vzduchu je vlhkost oblíbená hřiby a vůně sasanek prolínající prostor mezi kmeny vysokých do nebe
volajících stromů. Stráně se drží na pevném podkladu strmě vyhlížející v půdu
a hemžení žížal či jiné pedofauny žijící v zemské kůře.
Poetika plyne stejně jako čas, a dumy napůl vyřčené se tříští o myšlenky
napůl nevyřčené. K čemu střežit něco, jenž je chráněno prostředím líčené
společností jako zdroj pohodlí a luxusu, když tu máme lesy? Vítám ten klid,
jehož zázrakem je ticho oplácané šustotem dopadajících kapek na zelené
plošky listků, pod nimiž je ukryto drobné letectvo mušek a komárů.
Kolikrát se ještě naskytne možnost nechat sebou procházet přírodní síly.
Síly elementů v podobě vlnění, vibrací a energií tak nepopsatelných jako je šíře vesmíru a délka doby letu světla vyhaslých hvězd vzdálených miliony či miliardy kilometrů. Nepopsatelných jako celkové myšlení lidstva a jejich ctností
i nectností.