Lesíček
14. 8. 2009
Křuch, křach. Zapraskaly větvičky a Kim si uvědomila, že jí právě spadl batoh ze svahu, "do prdele". "Hej, běžte napřed, musím si ještě něco zařídit" zavolala na kámarádky. Kim byla právě s kamarádkama na turistickém pochodu. Mířily si to na Lysou Horu. Kamarádky už zašly za stromy a Kim se zoufale pokoušela dostat batoh ze spárů stromu. Nakonec přešla k lepší volbě, zachytila se za strom, opatrně našlápla na začátek svahu, svah nebyl příliš prudký, ale i tak mohla uklouznout. Natahovala se dolů pro batoh až se kámen převrátil, Kim se ještě pokoušela zachytit za strom, ale pozdě, s žuchnutím dopadla na zem a ještě dlouho se kutálela po svahu, nakonec narazila na strom a omdlela.
Kim se probudila, hlava ji třeštila a příšerně jí bolela noha. Kolem ní byla všude tma a Kim dlouho trvalo než si zpomněla, co se vlastně stalo. Do háje. No super, co budu dělat? Z hlavy jí tekl pramínek krve a pravděpodobně měla zvrtnutý kotník. Ale hlavně, že byla živá, vzpomněla si, že batoh možná spadl s ní hmatala kolem sebe a "perfektní" našla ho. Vytáhla z tašky mobilní telefon, "jak jinak, zrovna teď nemůžu mít singnál" naštvaně a práskla mobilem o zem. Prozkoumala batoh, našla ale pouze už jen nějaké jídlo pití a nakonec BATERKU. Naštěstí fungovala. Rozsvítila a zjistila jak na tom je. Pár metrů nad ni se rozprostírala malá lesní cestička. Jediná naděje, ještě nikdy se nestalo, že by se probudila uprostřed noci sama v lese, který pomalu ani neznala a bez jakéhokoli spojení s okolním světem.
Přemýšlela, co má dělat, jestli tu má zůstat než se rozední, nebo se zkusí vyškrábat nahoru a vrátit se po cestě zpět. Byla celá zmrzlá a zdálo se jí že se furt ochlazuje, proto raději zvolila možnost druhou. Pokusila se vztát, nohy se jí však hned podlomily, zkusila to znovu. Povedlo se, vstala i přes příšernou bolest kotníku. Na končetinách a v obličeji měla spoustu oděrek. Aby se dostala na cestu musela mít nohy i ruce volné, tak si dala baterku do pusy. Musela si nějak svítit na cestu. Opatrně našlapovala na kameny a přidržovala se stromů, zrovna v půlce najednou kousek pod ní křupla větvička. Přejel jí mráz po zádech. "Co když mě někdo sleduje?" Otočila se a nikde nikdo, jenom samé stromy. Ulevilo se jí a šplhala dál. Tak. Konečně byla nahoře, cestička byla poměrně strašidelná a stromy tajemně šuměly. Kim opět přejel mráz po zádech. " Proč já jsem takový debil" nadávala si. Po chvilce zkoumání, zda-li jí náhodou nechybí ruka nebo nohase vydala na cestu.
Celá se třásla a všechno ji bolelo. Šla a šla. V dálce zahoukala sova. Kim nadskočila strachem, osvětlila cestu za sebou a jakoby spatřila nějakou postavu. "Hmm asi se mi to jen zdálo" zavrtěla hlavou a šla dál. Po půl hodině došla na starou asfaltovou cestu, byla už trochu porostlá trávou, ale i přesto doufala, že zde narazí na pozdě se vracející turisty. Nechtěla však čekat a tak se vydala na cestu. Pěšinka byla mírná, ale dívku bolely nohy natolik, že každý krok byl pro ni utrpení. Šla už téměř čtvrt hodiny, když spatřila v lese další pohyb. Doufala, že to je jen zvíře. Strachy nepohla ani brvou. Po několika minutách se odhodlala a nasvítila na úsek lesa, kde viděla podivný pohyb. Nikdo tam nebyl, "já jsem taková hysterka naříkala", ale šla dál. O pár metrů dál navazovala asfaltka na úzkou lesní cestičku. Dala by všechno zato, že tohle není cesta z Lysé Hory. Za tu dobu se musela ztratit. Nezbývalo však nic jiného, než pokračovat chůzi dál po lesní cestičce.
Kim šla už dost dlouho, když se přímo před ní zpoza stromů vynořila kaplička. Přišla blíž a zjistila, že to je starý kostel. Podle všeho tu stál opravdu velmi dlouho. Byl skoro na rozpadnutí, okna rozbitá, omítka se spíše nacházela na zemi pod zdmi, ve které se rýsovaly staré šedé cihly. Kim hodně zaujalo místo za kostelem, pravděpodobně to byl hřbitov, ale poničené náhrobní kameny vykazovaly stáří vyšší než samotná budova kostela, někde dokonce chyběly. Zvědavá Kim si prošla pár hrobů, na žádnem však nebylo ani jméno, ani datum narození či umrtí. Celkově vypadal hřbitov zahalený do svitu Měsíce magicky až strašidelně. Ale dívka byla tak unavená, že si sedla si na zem, hlavu si opřela o náhrobek a usnula.
Zvláštní probuzení si žažila, když někde v dálce zavrzaly vrata. V mžiku se ji na zádech udělaly mrazivý dálnice. Posadila se a trpělivě poslouchala. Nic. Hrobové ticho. Kim to nedalo a postavila se, nikde nikdo nebyl. "Je tu někdo" vískla písklavým hláskem nečekavši na odpověd. Přímo za ní se něco pohlo. Pomalu se otočila a spatřila na cestě k hřbitovu siluetu osoby. Asi 180 centimetrová postava zahalená v černém stála uprostřed pěšinky čelem ke Kim, která si byla jistá, že už ji dávno viděla v lese. V ruce něco držela, Kim zaostřila. "Panebože! To je kosa" vykřikla. Chtěla utéct, jenže nohy jako by byly omotány kořeny. Nemohla se hnout. Postava se dala do pohybu a šouravým krokem se blížila. Kim stála jako zhypnotizovaná.
V momentě kdy se dívky těměř dotkla, se kořeny jakoby rozpletly a ona se konečně dala do pohybu. Vyletěla jako dělová koule z moždíře. Běžela ke kostelu. Raději se ani neohlížela. Doběhla až k mohutným dveřím do kostela, zatáhla za kliku. Začala lomcovat se zámkem, ale i přes vynaloženou snahu nepovolil. Otočila se, postava tam stále byla a pomalým krokem se přibližovala. Kim už neměla čas, odskočila od brány a utíkala za kostel. Síly jí už nestačily, tak skočila do nejbližšího křoví a doufala, že jí přízrak nenajde. Delší dobu se nic nedělo, až najednou děvče ucítilo na krku závan ledového vzduchu. Jakoby na ni dýchla sama smrt. Ztuhla! Ani se neotočila vystřelila z křoví a uháněla do tmy lesa. Nohy ji bolely. Hlava třeštila. Ale Kim se nevzdávala a v duchu si říkala, že "brzy bude svítat, určitě bude svítat, musí svítat" . Doběhla až na kraj příkrého svahu. Zabrzdila a začínala panikařit. Odtud nevedla jiná cesta, než jít zpátky. Tu však okamžité zavrhla, protože odtud se k ní blížila postava.
Nyní však byla postava rychlejší. Během pár sekund už byla u ní. Kolem se rázem ochladil vzduch. Vyděšená Kim se otočila, aby si temné zjevení prohlídla zblízka. Mělo na sobě kápi, přes kterou nebylo vidět do obličeje. Vypadalo jako smrtka. Kosa se v měsíční záři leskla a odrážela svit zpět do kleneb korun stromů. Kim mrkla a už jen zahlídla sečný pohyb. Její hlava se kutálela bučinou ze svahu a cestou občas narazila na nějaký ten kmen, ale pořád pokračovala dolů. Podlomily se ji nohy a bezvládné tělo dopadlo na zem, kde zmizelo v hromadě hnědého lístí. Lesem se neslo už jen smutné ticho a ledový klid.